Karlštejn
Hrad, jehož postavení mezi českými hrady je výjimečné, a to nejen historickým významem, ale i jeho mohutností a architekturou.Založil jej roku 1348 český a římský král Karel IV. a přisoudil mu úlohu schránky korunovačních insignií a nejcennějších relikvií římské říše. Hrubá stavba Karlštejna trvala přes sedm let, vnitřní úpravy kaple svatého Kříže se protáhly až do roku 1365. Hradní opevnění mělo ve své době odolat jakýmkoli útokům a to se skutečně potvrdilo v roce 1422, kdy Karlštejn marně obléhali Pražané.
Na konci 16. století ještě byly z příkazu císaře Rudolfa II. opraveny poškozené hradní budovy, ale přesto v té době již počínal postupný úpadek Karlštejna. Roku 1619 byly odvezeny korunovační klenoty i s archivem do Prahy, v roce 1620 posádka vydala hrad vojsku Ferdinanda II. bez boje a roku 1648 dobyli hrad Švédové. Jednotlivé části hradu jsou umístěny do různých výškových úrovní, které vyjadřují jejich význam. Hradu dominuje masivní hranolová věž zvaná Velká, jejíž půdorys má strany 25 a 17 metrů. Průměrná síla zdiva je 4 metry, na severní straně dokonce přes 6 metrů.
Hlavním prostorem této věže a celého hradu je kaple sv. Kříže. Její stěny obíhá ve spodní části pás s polodrahokamy, vsazených do pozlaceného štuku. Čela kleneb vyplňují deskové obrazy, převážně od Mistra Theodorika, které jsou gotickými malbami světového významu. Unikátní soubor asi 127 maleb, představuje "veškeré vojsko nebeské", ideální nebo přibližné podobizny světců, svatých papežů a biskupů, rytířů thébské legie, svatých vládců a církevních učitelů. Tyto díla navrhnul a většinu z nich namaloval Mistr Theodorik, "císařský malíř" Karla IV. Výzdobu kaple doplňují nástěnné malby. Klenba je celá pozlacena a pokryta sklíčky, představujícími hvězdnou oblohu.
oficiální stránky Hradu Karlštejn
Křivoklát
Hrad Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století. Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským. Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním. Národní kulturní památka, dnes je hrad ve správě Státních hradů Křivoklátska.oficiální stránky Hradu Křivoklát
Koněpruské jeskyně
Leží ve středních Čechách 7 km jižně od Berouna v chráněném území Český kras nedaleko hradů Křivoklát a Karlštejn. Objeveny byly v roce 1950 a pro veřejnost zpřístupněny roku 1959. Vznikly v devonských vápencích starých až 400 miliónů let. Jsou vyvinuty ve třech výškových úrovních s denivelací více jak 70 m. Jejich celková délka přesahuje 2 km, zpřístupněná trasa je dlouhá cca 590 m a její prohlídka trvá 1 hodinu. Ve svrchním patru byla v 15. století tajná penězokazecká dílna. Jeskyně jsou jedinečné svou opálonosnou výzdobou a paleontologickými nálezy, dokládajícími vývoj přírody za posledních 1,5 miliónu let.Koněpruské jeskyně
Beroun
Okresní město na řece Berounce na západním okraji CHKO Český kras bylo založeno Václavem II. r. 1295 na místě starší osady (Brod). Název Beroun je odvozen od italské Verony. Město se zanedlouho stalo centrem podbrdského kraje. Počátkem 14. století bylo město opevněno. V 16. století zažíval Beroun nebývalý rozmach, který byl bohužel zbržděn požárem r. 1599 a zanedlouho třicetiletou válkou. Od r. 1714 se město stalo centrem nového berounského kraje. V 18. století se v okolí Berouna začala těžit železná ruda. Průmyslová revoluce přinesla rozvoj železářství a výroby cementu. Dnes je dominujícím oborem průmysl textilní, dále potravinářský, strojní a stavební. Z berounských památek stojí za pozornost velmi zachovalé opevnění s věžemi a příkopy a patří k vzácným příkladům městského opevnění své doby. Zachovaly se i městské brány ze 14. století. Na konci 13. století byl založen farní kostel sv. Jakuba, původně gotický byl po požáru přestavěn (1606), dnešní podoba je barokní z poloviny 18. století.Město Beroun má ve znaku a na svém praporu medvěda. Od roku 2000 má i medvědy živé. Režisér Václav Chaloupek a chovatel Jan Černý nabídli Berounu tři slavné televizní hvězdy - hnědé medvídky Jakuba, Matěje a Vojtu.
V lesoparku na Městské hoře mají svoje království - výběh o rozloze 25 arů doplňuje železobetonová stavba medvědnice, v níž jsou boxy ložnice a přípravna krmiva. Medvědárium leží v centru města, cca 5 minut od Husova náměstí a 15 minut z vlakového nádraží.
13,6 m vysoká rozhledna na Městské hoře vznikla v roce 1934. Částečně zchátralá rozhledna byla v devadesátých letech uzavřena. Po rekonstrukci firmou Radiomobil je od roku 1999 opět přístupná veřejnosti.
oficiální stránky Berouna
Točník
Stejně jako hrad Karlštejn je nerozlučně spjat se jménem Karla IV., také hrad Točník je podobným způsobem spojen s osobou svého zakladatele, Karlova syna Václava IV. První zpráva o Točníku pochází z roku 1398. Hrad byl od počátku koncipován jako velkolepá, reprezentativní, architektonicky velmi vyspělá stavba. Po renesačních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, byl užíván až do období třicetileté války, během jejíhož průběhu zpustnul. Nadále byl dobře udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923. Točník, jehož vývoj byl násilně přerušen husitskou revolucí, dodnes představuje jeden z vrcholů vývoje českých hradů na konci 14. století.V letních měsících se zde odehrávají pravidelné historické souboje, včetně ukázek historický řemesel
Hrad Točník
Praha
Kořeny dnešního významu Prahy spočívají v její tisícileté historii hlavního města českého státu a jedné z nejstarších evropských metropolí. Lidská sídla se na jejím území nacházela již v období pravěku, Pražský hrad jako dodnes užívané sídlo hlavy státu založil mezi lety 880 a 890 první historický český kníže, Bořivoj I. z rodu Přemyslovců. V první polovině 10. stol. vznikla druhá knížecí rezidence - Vyšehrad, a v podhradí obou pevností se záhy vytvořila živá mezinárodní tržiště a kupecko-řemeslnické osady městského typu.Ve 13. stol. se obyvatelé předtím právně roztříštěného pražského podhradí sjednotili do městských obcí a opevnili hradbami Větší čili Staré Město pražské (kol. 1230). R. 1257 král Přemysl Otakar II. založil a opevnil na levém břehu Vltavy Nové Město (od 14. stol. nazývané Menším Městem nebo Malou Stranou). Vrchol rozkvětu tohoto středověkého souměstí přinesla vláda císaře a krále Karla IV. (1346-1378). Karel založil v Praze univerzitu, první na sever od Alp (1348), velkoryse vyměřil a založil Nové Město pražské (1348), zvětšil Hradčany a Malou Stranu, zbudoval desítky světských i církevních staveb. Praha vyrostla ve skvělé gotické velkoměsto, jedno z největších v tehdejší Evropě, v němž na ploše 8 km2 žilo asi 40 000 obyvatel.
Vážné sociální rozpory vyvolaly v pražských městech reformní hnutí, které po upálení jeho vůdčího představitele Jana Husa (1415) vyústilo v revoluci (1419-1434). Husitská Praha hned na jejím počátku odstranila moc královských úřadů, německého patriciátu a římské církve, ubránila se křížovým výpravám krále Zikmunda a stala se na čas rozhodujícím mocenským činitelem v zemi. Výsadní politické postavení v čele městského stavu si pražské měšťanstvo udrželo i v pohusitském období. Jeho dominantní pozicí otřásl až nástup dynastie Habsburků na český trůn (1526) a dalekosáhlé omezení městských práv českých královských měst Ferdinandem I. po neúspěšném stavovském povstání roku 1547.
více informací